Masarykova univerzita filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia

4. 4. Výsledky analýzy

Dílo Tren ofiarom Hiroszimy obsahuje dříve nepoužité možnosti silné expresivity. Penderecki čerpá ze dvou kontrastních kompozičních technik. Extrémní svobody aleatoriky a přísnosti serialismu. Příklady aleatoriky lze shledat v taktu číslo 6, kde se nachází komentář samotného autora. „Každý hráč si vybere jednu ze čtyř daných skupin (z nabídky technik) a provede ji (bez pevného časového limitu) tak rychle, jak je možné.“²⁰ Dalším příkladem aleatoriky je rytmicky nepravidelné tremolo a vibrato, dále pak lze uvést metrum skladby, které zcela závisí na dirigentovi a odvíjí se od něj i doba trvání skladby. Původně Penderecki v partituře uvedl čas 8´37´´, ovšem jedna z posledních nahrávek trvá necelých 10 minut.

Jako příklad jakéhosi náznaku serialismu lze uvést přesná časová označení, která se nacházejí ve spodní části partitury, a přesné udání výšek tónů v jednotlivých partech, které dávají dohromady klastr. Také sem lze zahrnout permutační způsob práce, jenž má pevný řád. Totožný model, avšak vždy jinak obměněný (permutovaný) dle přesného pořadí, hrají po sobě všechny čtyři nástrojové sekce. Jedná se o vysoce racionální způsob artikulační expozice.

Z hlediska faktury lze skladbu rozčlenit na 3 kusy. Ve střední části skladby (takty č. 26–31) je faktura plně punktuální, závěr (takt č. 70) je tvořen imobilním klastrem. Témbrová struktura díla je z hlediska artikulace produkována novými prostředky utváření zvuku ze smyčcových nástrojů. Celek díla je strukturován řetězovou formou. Jedná se tedy o rozvíjení modelů, které na základě toho přinášejí nové typy zvuků, a tím mění i samotný zvukový obraz. V kompozici se jedná především o zvukovou polyfonii jednotlivých vrstev. Penderecki zde využívá zvukové modely jako izolované efekty. Tyto jednotlivé segmenty nejsou vnitřně organizovány, ani časově, ani ve výškovém prostoru. Pendereckého témbrová linie skladeb je přísně strukturována. Jádrem je základní systém strukturálních vztahů, který vychází z instrumentálních souvislostí a stopuje výšku, sílu a dobu trvání tónu. S ohledem na tato tónová kritéria určuje tzv. binární opozice, jež jsou podstatou témbrového systému. Skladatel pracuje pouze se třemi binárními opozicemi, jimiž jsou mobilita a imobilita, prostorová kontinuita a diskontinuita, silná a slabá dynamika. Opozice mobilita a imobilita (pohyblivost, nepohyblivost) určuje v tomto analyzovaném díle homogenní typ faktury.

4. 5. Tren ve filmu

Silná expresivita a velký emocionální dopad zajistily skladbě Tren ofiarom Hiroszimy využití také v oblasti filmové. Začáteční vstup Trenu se objevil v závěrečných scénách filmu Potomci dětí (Children of Men) z roku 2006. Jedná se o thriller z oblasti science fiction režírovaný Alfonsem Cuarónem, který je filmovou adaptací stejnojmenné povídky anglické spisovatelky P. D. Jamesové. Ve filmu i v povídce je zobrazována budoucnost jako pesimistický obraz společnosti – tzv. dystopie. Děj se odehrává konkrétně v roce 2027, kdy se již devatenáct let nenarodilo žádné dítě. Lidstvo se pokouší odhalit příčiny neschopnosti reprodukce, avšak beznadějně. Společnost podléhá zoufalství, všude vládne anarchie, chaos a násilí. Pouze Anglie odolává totalitnímu režimu a hysterii, avšak za cenu toho, že jsou práva jejích občanů velmi omezená a projevy odporu civilistů jsou nelidsky trestány. Londýnský byrokrat Theo (Cliwe Owen) již rezignovaně očekává pouze svou smrt. V jeho životě ovšem nastane zlom, kdy je mu přidělen tajný úkol, a to vyřídit pro spolubojovnici své bývalé partnerky Julian (Julianne Moore) tranzitní vízum a dopravit ji ze země do bezpečí. Po čase Theo přijde na to, že jeho svěřenkyně není pouhá uprchlice. Kee je v osmém měsíci těhotenství, a proto ji musí uchránit před anarchisty, kteří souhlasí s nastoleným režimem a dívku by využili k politickým cílům, možná i zabili. Kee a Theo tak představují pro lidstvo sice křehkou, ale jedinou naději.

Fragment ze skladby Tren ofiarom Hiroszimy použil John Tavener v závěrečných scénách, kde doplňuje chaos v uprchlickém táboře. Jedná se o samotný začátek skladby, který otevírá prudký vstup první sekce viol držící nevyšší možný tón. Poté se přidává s nejvyšší drženou polohou první sekce houslí, dále sekce prvních kontrabasů a stejným způsobem se připojují i ostatní skupiny. Použitá část skladby dokonale podtrhuje chaotickou, agresivní a temnou náladu, kdy Theo bojuje v uprchlickém táboře o holý život. Společně s hudbou tyto scény divákovi doslova drásají nervy a vzbuzují pocit nekonečného zoufalství.

Některé zdroje uvádějí, že se tato skladba objevuje například ve filmu Inland Empire Davida Lynche a v hororu The Shinning (Osvícení). Toto tvrzení lze vyvrátit, protože po prostudování jednotlivých soundtracků nebyly fragmenty skladby Tren ofiarom Hiroszimy nalezeny. Je možné, že dochází pouze k záměně skladeb, neboť se v uvedených filmech skutečně objevuje hudba Krysztofa Pendereckého. The Shinning obsahuje dokonce fragmenty jeho šesti skladeb. Jsou jimi Utrenja II: Ewangelia, Utrenja II: Kanon Paschy, Probuzení Jákoba, De Natura Sonoris I, De Natura Sonoris II a Polymorphia. David Lynch použil ve svém mysteriózním filmu Inland Empire skladby Fluorescence pro orchestr, De Natura Sonoris I, De Natura Sonoris II, Polymorphia a Probuzení Jákoba.

Témbrové skladby Krysztofa Pendereckého si filmoví tvůrci velmi oblíbili a jsou použity i v dalších úspěšných filmech. Ve snímku Prokletý ostrov z roku 2010 lze slyšet části z Pendereckého 3. symfonie a z jeho skladby Flurescence pro orchestr. V hororu The Exorcist (Vymítač ďábla) z roku 1973 jsou použity části z Violoncellového koncertu č. 1, Polymorphie, Smyčcového kvartetu, Kánonu pro orchestr a magnetofonový pás, opery Ďáblové z Lounu. Fragment skladby Polymorphie se objevuje i v psychologickém filmu Fearless (Beze strachu), jehož hlavní představitel přežil leteckou nehodu, která dokonale otřásla s jeho psychikou. Po této tragédii jako kdyby ztratil pud sebezáchovy i samotný strach ze smrti, a proto pokouší osud svým riskantním chováním. Fragmenty skladby Polymorphie podbarvují jeho retrospektivní vzpomínky na havárii, která je zde zobrazena jeho pohledem.

Penderecki je také autorem hudby k uznávanému filmu Katyň natočenému režisérem Andrzejem Wajdou v roce 2007. Film zobrazuje jednu z nejtemnějších událostí polských dějin, při níž bylo sovětskou tajnou policií v roce 1940 zavražděno přes 22 000 polských válečných i civilních zajatců vězněných v koncentračních táborech. Tento film byl natočen podle předlohy stejnojmenné knihy Adrzeje Mularczyka. Režisér filmu Katyň Andrzej Wajda oslovil Krysztofa Pendereckého s nabídkou hudební tvorby zcela záměrně, neboť během katyňského masakru tragicky zemřel také Pendereckého strýc. Z důvodu toho, že Krysztofa Pendereckého tento příběh osobně zasáhl, je hudba v tomto filmu velmi expresivní a filozoficky hluboká.