Masarykova univerzita filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia


Hudební analýza a proměny hudby ve 20. století



Download 2,19 Mb.
bet4/9
Sana03.05.2017
Hajmi2,19 Mb.
#8115
1   2   3   4   5   6   7   8   9

3. Hudební analýza a proměny hudby ve 20. století

3. 1. Nová hudba


Dvacáté století bylo dobou neklidu a velkých sociologických proměn. Složité politické boje vyústily ve dvě světové války, které svedly člověka k nejistotě a ztrátě víry ve skutečné lidské hodnoty. Naproti tomu však stál obrovský rozvoj ve vědě, technice, psychologii či filozofii. Všechny obory dosáhly maximálních možností a tento hektický vývoj bezprostředně korespondoval také s vývojem hudby. V této situaci se zásadně změnila ideová tvář veškerého evropského umění. Skladateli se otevřel nekonečný prostor pro jeho osobitou tvorbu a hledání nových impulsů, který byl spojen především s témbrovou složkou hudby.

Tento nový přístup k hudbě měl také velký dopad na obtížnost jednotlivých partů a nástrojové obsazení orchestru. Zvýšeným nárokům ovšem mohli profesionální hudebníci plně vyhovět, neboť na přelomu 19. a 20. století již fungovalo kvalitní hudební školství v moderním slova smyslu (síť konzervatoří, vysokých škol a ústavů). Také vybavenost operních divadel dosahovala vrcholné úrovně, která umožňovala kvalitní studium tradičního i nového repertoáru. V tomto období vzrostl počet stabilních komorních souborů a profesionálních symfonických orchestrů, které spolupracovaly se svými stálými dirigenty, vytvořil se také kult dirigentských vzorů, jimiž byli nyní i sami skladatelé.

Nastupující generace skladatelů v polovině 20. století byla doslova oslněna novým hudebním potenciálem. Tvůrčí možnosti již nebyly natolik zatěžovány principy minulosti a vytvářely nový hudební jazyk i za cenu pokusů a omylů. Hledání nových cest autorské výpovědi se ubíralo několika směry. V hudbě se jednalo o dvě základní linie – tradiční a novátorskou. Tradiční sice užívala rozšířenou tonalitu, avšak stále budovala na pevných základech minulosti a navazovala na tradiční pojetí hudebního díla. Tento směr reprezentoval tvorbu tzv. „klasiků moderny“ (Hindemitha, Šostakoviče, Brittena aj.). Naproti tomu zde stála novátorská avantgarda, zcela popírající historické principy bez širších vazeb k tradici, hledající dosud neznámé a nové možnosti hudebního vyjádření.16

Generace skladatelů Nové hudby radikálně popřela melodicko-harmonické chápání a usilovala o integraci dobového hektického vývoje do své tvorby. Cesty hledání byly ve druhé polovině 20. století natolik intenzivní, že ovlivnily i samotný vývoj skladatelské osobnosti, během něhož došlo k velmi různorodým stylovým i kompozičním názorům. Tuto komplikovanou a značně neklidnou epochu lze vnitřně dělit na tři hlavní linie. První je racionálně tvořena dodekafonní a seriální hudbou, druhou je hudba elektroakustická, která vzešla jako produkt technického pokroku, třetí linií je hudba stojící jako protipól k exaktní a racionální dodekafonii – uvolněná hudba aleatorní a témbrová.



3. 2. Analýza hudebního díla a její transformace ve 20. století


Slovo analýza pochází z řeckého analysis, což v překladu znamená vyproštění či vykoupení. Z dnešního hlediska se pod pojmem analýza skrývá myšlenkový rozklad zkoumaného předmětu na jednotlivé složky. Jedná se tedy o všeobecný vědecký výzkum jednotlivých složek a vlastností určitého předmětu. V muzikologii je analýza posuzována jako rozbor hudebního jevu či hudební skladby s cílem detailního poznání. Analýza hudebního díla je jednou ze základních metod hudební teorie i jejích jednotlivých oborů. Ideálním vzorem se teoreticky stává tzv. komplexní rozbor, který sdružuje soubor jednotlivých metod. V praxi se tedy jedná o analýzu harmonie, polyfonie, melodiky, metra, rytmiky, tektoniky, dynamiky a barvy zvuku určité skladby.

Proměna hudební analýzy nastává začátkem 20. století. Kompoziční myšlení již nevychází z obvyklých pojmů hudební teorie a nelze tedy uplatňovat klasické metody analýzy, neboť je to ve smyslu harmonickém a tektonickém téměř nemožné. Je zapotřebí opomenout tradiční melodická, harmonická a tektonická pravidla a akceptovat změny, které hudbu 20. století ovládly. Prostudované analýzy děl Nové hudby se zpravidla orientují na strukturu díla, výklad skladby a její zařazení do širšího kontextu.

Analyzovaná skladba Krysztofa Pendereckého Tren ofiarom Hiroszimy (Žalozpěv obětem Hirošimy) je napsána v témbrové struktuře. Je tedy potřebné užívat pojmy, jež vystihují její nový charakter a vnitřní vztahy. V některých případech lze použít také tradiční názvy, ale pouze na místě, kde jsou tyto pojmy sémanticky shodné s jejich běžným užitím. Jedná se například o variaci, kánon, inverzi, krácení, glissando a běžná dynamická označení (forte, piano, crescendo, decrescendo apod.). Práce také vychází z terminologie Miloslava Ištvana, a to především výrazem objekt. Objektem rozumíme uzavřený útvar, který je dále formotvorně zpracován. Lze jím nahradit termíny motiv a téma. V analýze také budou rozlišovány konstrukční a sonické kvality objektu. Konstrukční objekt má pevný konstrukční charakter, základem sonického objektu je zvuková kvalita a zvukové možnosti. Také je použit termín model, který vyjadřuje sonický a konstrukční princip organizace materiálu. Dalším běžně užívaným termínem při analýze témbrové struktury je pojem klastr17, jenž je tvořen shlukem tónů, jejichž vzdálenost tvoří specifický interval, a dochází tak ke vzniku stejnorodého zvukového pole. Z hlediska intervalového lze rozlišit klastr čtvrttónový (mikrointervalika), půltónový, kvartový. S ohledem na vnitřní pohyblivost existují klastry glissandové a vibratové. Část kompozice, ve které se nachází objekt či několik objektů v kontextu, se označuje termínem segment. Další důležitý pojem vyskytující se v analytické části je struktura. „Hudební strukturou rozumíme hudební materiál (tóny a zvuky), jehož vlastnosti (hudební parametry) utváří dílčí vrstvy struktury (tzv. výrazové prostředky hudby). Uvnitř struktury existují konkrétní zákonitosti a systém vztahů, v nichž dominuje hledisko strukturně funkční.“18

Charakteristickým rysem témbrového díla je jakási nejasnost a neurčitost, především v oblasti dynamiky, časové organizace struktury, tónové výšky a tonality, respektive atonality. Struktura témbrové hudby je zcela neměnná a zdrojem napětí může být protikladnost statických struktur a jejich vývoj.





Download 2,19 Mb.

Do'stlaringiz bilan baham:
1   2   3   4   5   6   7   8   9




Ma'lumotlar bazasi mualliflik huquqi bilan himoyalangan ©hozir.org 2024
ma'muriyatiga murojaat qiling

kiriting | ro'yxatdan o'tish
    Bosh sahifa
юртда тантана
Боғда битган
Бугун юртда
Эшитганлар жилманглар
Эшитмадим деманглар
битган бодомлар
Yangiariq tumani
qitish marakazi
Raqamli texnologiyalar
ilishida muhokamadan
tasdiqqa tavsiya
tavsiya etilgan
iqtisodiyot kafedrasi
steiermarkischen landesregierung
asarlaringizni yuboring
o'zingizning asarlaringizni
Iltimos faqat
faqat o'zingizning
steierm rkischen
landesregierung fachabteilung
rkischen landesregierung
hamshira loyihasi
loyihasi mavsum
faolyatining oqibatlari
asosiy adabiyotlar
fakulteti ahborot
ahborot havfsizligi
havfsizligi kafedrasi
fanidan bo’yicha
fakulteti iqtisodiyot
boshqaruv fakulteti
chiqarishda boshqaruv
ishlab chiqarishda
iqtisodiyot fakultet
multiservis tarmoqlari
fanidan asosiy
Uzbek fanidan
mavzulari potok
asosidagi multiservis
'aliyyil a'ziym
billahil 'aliyyil
illaa billahil
quvvata illaa
falah' deganida
Kompyuter savodxonligi
bo’yicha mustaqil
'alal falah'
Hayya 'alal
'alas soloh
Hayya 'alas
mavsum boyicha


yuklab olish