Masarykova univerzita filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia

3. 3. Metodický postup práce

Hlavním cílem analýzy skladby Tren ofiarom Hiroszimy je přispět k jejímu hlubšímu poznání. Kompozice je nejdříve analyzována faktograficky na základě hlavních dat a okolností vzniku díla. Také jsou uvedeny náležitosti zvukové nahrávky, z níž analýza vycházela, vydavatel partitury a instrumentace díla. Nakonec je krátce pojednáno o grafické notaci.

Další část analýzy se zabývá charakteristikou struktury, která blíže určuje makrostrukturu a mikrostrukturu díla, tektoniku, zvukový a konstrukční charakter objektů a celkový průběh. Charakteristika se také zabývá základním systémem témbrové struktury, který obsahuje osm binárních opozic. Strukturní detaily jsou dále analyzovány v rámci rozčlenění kompozice na dílčí části. Při této klasifikaci analýza využívá patrné blokové faktury i samotnou partituru, jedná se však o problematickou část, proto se nebrání určitému subjektivnímu pohledu.

V analytické části se také často objevuje terminologie, kterou je zapotřebí plně definovat.

• 
  Témbrová hudba: hudební směr 2. poloviny 20. století uplatňující především zvukové kvality struktury
  
• 
  Soničnost: stav hudební struktury, který vyjadřuje celkovou zvukovou barvu
  
• 
  Základní systém: charakteristika struktury hudebního díla, která vychází z organizace tónových výšek a délek jako vlastností tónu
  
• 
  Témbrový systém: charakteristika struktury hudební skladby, která pracuje s barvou tónu, dynamikou ale i komplexně se soničností
  
• 
  Struktura: způsob vnitřního uspořádání objektu
  
• 
  Objekt: nahrazuje v terminologii témbrové hudby tradiční pojmy motiv a téma
  
• 
  Binární opozice: protilehlé vzájemně si odporující vlastnosti struktury
  
• 
  Model: jádro daného objektu, jehož zvukový materiál je konstrukčně a sonicky organizován
  
• 
  Segment: úsek skladby, který zahrnuje jeden i více objektů tvořících určitý formotvorný celek
  
• 
  Artikulace: členění celku na jednotlivé části nebo se jedná v kontextu nástrojové artikulace o specifický způsob hry
  
• 
  Klastr: shluk tónů, jejichž vzdálenost tvoří specifický interval a dochází tak ke vzniku relativně stejnorodého zvukového pole
  
• 
  Zvuková dramaturgie: zvukově a tektonicky logické uspořádání struktur, jejichž celek má určitý významový smysl
  

4. Hudební analýza skladby Tren ofiarom Hiroszimy

4. 1. Základní informace

Dílo Tren ofiarom Hiroszimy (v českém překladu Žalozpěv obětem Hirošimy, anglicky Threnody to the victims of Hiroshima) vzniklo v roce 1959, tedy v době, kdy Penderecki již dva roky působil jako pedagog na Vysoké hudební škole v Krakově (Wyższa Szkoła Muzyczna, nyní Akademia Muzyczna). Bylo mu 26 let a byl plný energie a víry v nové hudební objevy. Název díla Tren ofiarom Hiroszimy vznikl ex post. Penderecki ho prvotně pojmenoval pouze 8´37´´, tedy časem trvání. Ředitel polského rozhlasu Roman Jasinski se krátce před odjezdem na jednání Tribune Internationale de Compositeurs Unesco sešel s Pendereckým, aby s ním projednal název díla. Vezl s sebou také nahrávku, kterou dirigoval Jan Krenz. Až poté co ji poprvé Penderecki uslyšel, uvědomil si, jak silný má tato skladba emotivní dopad, do té doby skladba existovala pouze jako abstraktní představa. Na základě toho ji věnoval na památku obětem tragického atomového bombardování Hirošimy v roce 1945. Za tuto skladbu poté získal 3. cenu Tribune Internationale de Compositeurs Unesco (Mezinárodní skladatelské tribuny Unesco).

Tren ofiarom Hiroszimy je napsán pro 52 smyčcových nástrojů. Orchestr tedy obsahuje 24 houslí, které jsou rozděleny do 4 sekcí, 10 viol a 10 violoncell je rozděleno do 2 sekcí, 8 kontrabasů taktéž. Partituru, z níž byla skladba analyzována, vydalo nakladatelství Alfred Music v roce 1961.¹⁹ Zvukový záznam nese název Threnody to the Victims of Hiroshima (1959–61) (1994 Remastered Version), interpretem je National Polish Radio Symphony Orchestra, diriguje Antoni Wit.

Grafická notace, která je použita v tomto díle, rozšiřuje techniku hry o nové komplikované artikulační způsoby. V 60. letech 20. století se objevuje u polských skladatelů poměrně často, avšak Penderecki ji na rozdíl od nich využívá zcela instinktivně. V příloze této práce lze nalézt přehled a vysvětlení všech symbolů objevujících se v Trenu. Také se zde nachází originální rukopis Krysztofa Pendereckého, který díky barevnosti a grafickému obsahu připomíná umělecké dílo.

4. 2. Charakteristika struktury

Pro celkový charakter struktury je příznačné vnitřní napětí. Metrum skladby je zcela volné, psáno senza misura pod sekundovým rastrem. Tempo je stanoveno charakterem dílčí části. V kompozici se jedná především o zvukovou polyfonii jednotlivých vrstev. Penderecki zde využívá zvukové modely jako izolované zvukové efekty. Tyto jednotlivé segmenty nejsou podle Dr. Danuty Mirky vnitřně organizovány, ani časově, ani ve výškovém prostoru.

Pendereckého témbrová linie skladeb je přísně strukturována. Jádrem struktury je dle Mirky základní systém strukturálních vztahů, který vychází z instrumentálních souvislostí a stopuje výšku, sílu a dobu trvání tónu. S ohledem na tato tónová kritéria určuje tzv. binární opozice, jež jsou podstatou témbrového systému. Pendereckého základní systém témbrové struktury představuje podle Danuty Mirky osm binárních opozic: časová (temporální) kontinuita a diskontinuita, časová mobilita a imobilita, maximální a minimální časové rozpětí, silná a slabá dynamika, prostorová kontinuita a diskontinuita, prostorová mobilita a imobilita, extrémní rejstřík a střední rejstřík, nízký rejstřík a vysoký rejstřík. Určitá kombinace těchto binárních opozic tvoří dílčí části (segmenty), ze kterých vzniká struktura. Tento základní systém Danuta Mirka graficky znázorňuje pomocí Rossety.

Obrázek A. Rosseta Pendereckého základního systému témbrové struktury

Struktura Trenu je na rozdíl od základního systému poměrně jednoduchá. Skladatel pracuje pouze se třemi binárními opozicemi, kterými jsou mobilita a imobilita, prostorová kontinuita a diskontinuita, silná a slabá dynamika. Opozice mobilita a imobilita (pohyblivost, nepohyblivost) určuje v tomto analyzovaném díle homogenní typ faktury. Ve střední části skladby (takty č. 26–31) je faktura plně punktuální, závěr (takt č. 70) je tvořen imobilním klastrem.

Témbrová struktura díla je z hlediska artikulace tvořena novým utvářením zvuku ze smyčcových nástrojů. V nástrojové technice je to v první řadě specifický druh vibrata, jehož stupeň rychlosti se gradačně mění. Instrumentář je obohacený o nové artikulační možnosti smyčcové techniky, jako jsou šumové zvuky (získané prostřednictvím klepání na nástroje apod.).

Celek díla je strukturován řetězovou formou. Jedná se tedy o rozvíjení modelů, které na základě toho přinášejí nové typy zvuků, a tím mění i jeho samotný obraz. Skladatel pracuje s modely permutačním způsobem, který má pevný řád. (Viz obrázek B.) Totožný model, vždy jinak obměněný (permutovaný) dle přesného pořadí, hrají po sobě všechny čtyři nástrojové sekce. Jedná se o vysoce zajímavý způsob artikulační expozice, avšak při poslechu díla bez partitury tento účelný systém nelze zaznamenat. Vzhledem k nesnadnému sluchovému rozpoznání těchto principů (kromě toho je i velmi obtížná jejich interpretace) od nich Krysztof Penderecki po čase upouští.

Obrázek B. Permutační způsob práce