Lingvistická a translatologická analýza odborné terminologie z oblasti strojírenství laserová technologie

1.2 Základní princip činnosti laseru

Základem každého laseru je aktivní prostředí tvořené látkou, jejíž atomy (ve většině případů, ale nemusí to být vždy pouze atomy - například chemická vazba, vibrační stav molekuly) se mohou nacházet jak v základním stavu s nižší energií, tak v excitovaném neboli vybuzeném stavu o vyšší energii. Pokud dojde k přechodu atomu z vyšší energetické hladiny do nižší, dochází k vyzáření fotonu, ten můžeme definovat jako kvantum elektromagnetického záření. Tento proces se označuje jako zářivý přechod a jedná se o spontánní děj, přičemž prostředí, ve kterém k zářivému přechodu dochází, má vždy tendenci zůstat ve stavu s nejnižší možnou energií. Tento jev se označuje jako stav termodynamické rovnováhy. Pomocí buzení dochází k narušení základního stavu aktivního prostředí, respektive jednotlivých atomů, a přechodu atomů do excitovaného stavu. Tento jev, při kterém je většina atomů ve stavu s vyšší energií, se nazývá inverze populace. (Novák 2011)
Při dosažení inverze populace se energie dodaná aktivnímu prostředí začíná přeměňovat na laserový svazek pomocí procesu stimulované emise. Laserový svazek není totiž nic jiného, než proud vyzářených fotonů. Proces stimulované emise lze popsat jako lavinový efekt, při kterém fotony dopadající na další atomy v excitovaném stavu způsobují přechod atomů z vyšší energetické hladiny do nižší a emisi mnoha dalších fotonů. Pomocí zrcadel, umístěných v rezonátoru, dochází k pohybu fotonů od jednoho zrcadla k druhému, čímž počet fotonů rapidně roste a vzniká proud fotonů = laserový svazek. (Novák 2011)

1.3 Základní členění laserů

Problematika členění laserů je poměrně obsáhlé téma, jelikož existuje mnoho parametrů, na základě kterých se jednotlivé lasery dělí. Podle J. Reichla a M. Všetičky (2006 – 2015) můžeme lasery členit na základě:

1. 
   Způsobu čerpání energie
   

• optické - čerpané ve většině případů výbojkou (jiným laserem, slunečním světlem nebo radioaktivním zářením)
• elektrické – čerpané ve většině případů srážkami v elektrickém výboji, injektáží elektronů nebo interakcí elektromagnetického pole (svazkem nabitých částic)
• chemické – čerpané ve většině případů výměnou energie mezi molekulami a atomy (energií chemické vazby, fotochemickou disociací)
• termodynamické – čerpané zahřátím a ochlazením plynu
• jadernou energií – čerpané jaderným reaktorem nebo jaderným výbuchem

2.