Lingvistická a translatologická analýza odborné terminologie z oblasti strojírenství laserová technologie

I. TEORETICKÁ ČÁST

Teoretická část této magisterské diplomové práce se skládá celkem ze 3 hlavních kapitol. V první kapitole s názvem Úvod do problematiky laserových technologií zmiňujeme nejprve historii vzniku laseru a základní princip činnosti laseru. Poté se přesouváme do problematiky členění laserů a v souvislosti s různými druhy laserů uvádíme možnosti jejich využití nejprve ve strojírenství, což je primárním cílem diplomové práce, a následně v ostatních odvětvích.
Druhá kapitola s názvem Charakteristika odborného stylu se zabývá problematikou odborného stylu z hlediska stylové vrstvy, stylové normy a kompozice odborného textu. Pro stručný přehled nabízíme nejzajímavější údaje o odborném stylu z hlediska kvantitativního. Nedílnou součástí odborného stylu jsou termíny, a proto je jim věnována pozornost také v této práci. Uvádíme nejenom základní členění termínů a způsoby tvoření termínů, ale také stručný statistický přehled o termínech.
Poslední kapitola teoretické části se nazývá Překladatelský proces. V této kapitole se zabýváme především problematikou překladu, překladových transformací a jejich základním členěním na lexikální, gramatické a lexikálně-gramatické.

1 Úvod do problematiky laserových technologií

Základní součástí všech laserových technologií je laser. Termín LASER je zkratka anglického původu označující Light Amplification by Stimulated Emision of Radiation. Anglický název označující laser můžeme do češtiny přeložit jako zesilování světla stimulovanou emisí záření. (Šulc 2002)
J. Šulc (2002) definuje laser následujícím způsobem:
„Laser je kvantový generátor a zesilovač koherentního (vnitřně uspořádaného, sfázovaného) optického záření, které vyniká extrémní monochromatičností (tj. všechny fotony tohoto záření mají stejnou „barvu“, respektive vlnovou délku a frekvenci), nízkou rozbíhavostí (divergencí) svazku (všechny fotony laserového záření se pohybují stejným směrem) a vysokou hustotou přenášeného výkonu či energie.“ (Šulc 2002, s. 1)
Laser se řadí mezi takzvané nekonvenční paprskové technologie. Za pomoci nekonvenčních neboli fyzikálních technologií dochází k obrábění materiálů na základě jejich úběru chemickým nebo fyzikálním způsobem. Při nekonvenčním obrábění materiálů nedochází k přímému styku obráběného materiálu s nástrojem, jedná se o způsob bezdotykového obrábění založený na bezsilovém působení nástroje na obráběný materiál. Na rozdíl od konvenčního obrábění materiálů, založeného na principu mechanického úběru materiálu při nekonvenčním obrábění, nevznikají třísky. (Kerečaninová, Řasa 2007)
Rozdělení nekonvenčních technologií podle Z. Kerečaninové a J. Řasy (2007) na základě principu úběru materiálu:

1.