Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia

1.1 Co je to street art:

Vzhledem k relativní novosti tohoto fenoménu je pojmenování street art (může se psát i streetart nebo street-art) jen jedním z mnoha. Další názvy jsou třeba post graffiti⁴, neograffiti nebo urban art⁵, ale pojem street art je v současnosti nejpoužívanější. Vzhledem ke krátké době existence street artu a jeho formální různorodosti lze jen těžko vypozorovat nějaké zákonitosti nebo obecné vývojové tendence. Jediné, co jeho nejrůznější podoby spojuje, je specifické využití městského prostředí. Street art má svoje kořeny v subkultuře graffiti, která se objevila v 70. letech v New Yorku a dalších velkoměstech USA. Datovat jeho vznik je obtížné stejně jako ho definovat. Street art může být v podstatě všechno, co se na ulici objeví a nemá komerční původ. Jeden z nejznámějších českých tvůrců street artu u nás, PASTA, ho definuje takto:

"Nejčastěji jde o vizuální efekt tvořený piktogramem, logem, písmem, ilustrací, fotkou nebo jakýmkoliv designem. Toto ,logo` (od loga jako takového, přes fotku až třeba po černý puntík) supluje ,tag`, klasický ,podpis` v graffiti."⁶

Jeden ze svých článků o street artu uzavírá PASTA větou: „Graffiti a streetart jedno a to samé jest.“ A pokračuje:

„Nelze přesně definovat, co je co. Nelze přesně definovat způsoby, techniky, cíle... Je jich nekonečně. Co koho napadne... mozaika, instalace, změny pouličních objektů, obtahy stínů na chodníku, cákance barvy, vyndaná cihla ze zdi, rozsypaný písek, žvejka na skle, prostě vše, co tě napadne milý čtenáři. Seberealizace, účast na dotvoření vzhledu města, snaha o kontakt, komunikaci, zviditelnění nebo vůbec nic... prostě život tak jak je, jak ho žije každý jedinec, jak ho cítí, není slov...“⁷

Když v osmdesátých a na počátku devadesátých let začal velký boom graffiti, byla první generace dnešních umělců street artu ještě teenagery. Mnoho z umělců, věnujících se street artu, bylo dříve aktivními writery, nebo byli přinejmenším tímto hnutím výrazně ovlivněni. Graffiti subkultura měla na street art velký vliv.

Street art a graffiti mají celou řadu společných rysů. Jedním z hlavních je použití uměleckých jmen, pseudonymů, pod nimiž jeho autoři na ulici vystupují. Důvod vytvoření této nové identity je zčásti praktický, přece jen jde o činnost nepovolenou. Ale mnohem větší roli hraje, že se tak autoři zbavují svých běžných jmen, která jim dal někdo jiný (nejčastěji rodiče), a pojmenují se sami⁸. Dalším ze společných rysů je takzvané „getting-up“⁹. V subkultuře graffiti znamená getting up rozšířit svůj pseudonym (umělecké jméno, ve formě tagu nebo nápisu) po celém městě. Ve street artu se z nápisu (tagu) může stát logo nebo figura, které se objevují na nálepkách, plakátech, nebo vytvořené pomocí šablon na zdech, skulptura nebo určitý styl malby, který se rozšiřuje opakováním. Dalšími společnými znaky jsou nevyžádané, ilegální umisťování děl na veřejnosti, v městském prostoru a využívání ulice jako sdělovacího prostředku a také užívání podobných výtvarných prostředků, například barev ve spreji.

1.2 Graffiti

1.2.1 Co je to graffiti (Definice graffiti)
Slovo graffiti pochází z italského slova graffito. Graffiti je plurál tohoto slova, který je ale pro potřebu označení tohoto hnutí používán jako jednotné číslo. Toto slovo se původně vztahovalo na tisíciletí staré nástěnné malby, v současnosti se ho užívá jako označení umělecko-sociálního hnutí, které vzniklo ve velkoměstech USA v 70. letech minulého století. V 80. letech se pak rozšířilo do celého světa.

Termín „graffiti“ je o něco starší než pojem street art. V širším smyslu se jím běžně označují anonymní výtvarné projevy na zdech veřejných budov, na dopravních prostředcích atd. Tento termín je spojen s vandalismem. Použití pojmu graffiti na každou čmáranici na zdi však není přesné. Tímto pojmem by se mělo označovat jen graffiti pokračovatelů amerického hnutí, jak upřesňuje ve své práci Martin Holiš:

„[…] Graffiti v užším slova smyslu: ne jakékoli nápisy a malůvky ve veřejném prostoru jakýchkoliv anonymních tvůrců, ale jen specifické výtvory lidí, kteří sami sobě říkají writeři. Tedy lidé jež tvoří písmo, zanechávají značky v prostoru, hlásí se k subkultuře graffiti. Jinak řečeno jde o ty, jež tvoří v kontextu subkultury¹⁰.“¹¹

Jak důležitá je pro graffiti subkultura, vyplývá i ze slov jednoho z nejznámějších českých writerů, Vladimira518¹², kterými vysvětluje, co znamená graffiti pro něj:

„[….]Slovo, význam graffiti naplňuje každej writer sám, svoji vlastní definicí, svým vlastním obsahem. Možná jde jenom o to, která z myšlenek přežije, která je natolik přínosná, že ji ostatní přijmou za vlastní. Tím se stává součástí definice graffiti. I já jsem se pouze nechal ovlivňovat a snažil se ovlivňovat. Můj piece může jako jedinej posloužit jako odpověď na tvoji otázku. Přestože už moc nemaluju, svý graffiti si nesu dál.“ ¹³
Graffiti je vytvořené nejen sprejem, ale může být i leptané kyselinou nebo vyškrabávané, například do skla. Jak se graffiti začalo objevovat na zdech a vagónech metra po celých městech, dostali se writeři do sporu s autoritami, který pokračuje na několika kontinentech až dodnes. Graffiti si našlo mnohé odpůrce, ale i zastánce, jedním z prvních byl Fab Five Freddy, podle nějž graffiti, společně s dalšími formami hiphopu, pramení z touhy po uznání a z hledání vlastní identity ¹⁴.

Od doby, kdy za graffiti začaly hrozit postihy, se objevují i méně destruktivní metody, například graffiti vyrobené z polystyrénu, překližky, plastu, sádry, provázků atd., umisťované do veřejného prostoru buď zcela volně, nebo pomocí lepidla, hřebíků a kladiva. Jejich odstranění je poměrně snadné a vzniklé škody minimální. Další metody, které zdokonalují nedestruktivní postupy, jsou graffiti promítané na skálu, či vytvářené v interiérech budov určených k demolici¹⁵.

Srdcem graffiti je jméno. Výběr jména se děje podle dvou kategorií – kombinace písmen musí být lehce napsatelná a musí reprezentovat identitu writera uvnitř komunity. Dřívější výběr přezdívek a ulic se změnil na svobodnou volbu jména, napříklas Iz the wiz, Dondi, Skeme, Lady Pink¹⁶, Funk nebo Quik.¹⁷

1.2.2 Jak vzniklo graffiti

Psaní na zdi je myšlenka stará stejně jako lidstvo samo. Lidé ze všech předcházejících kultur používali stěny jako podklad pro umění a svá sdělení. Nápisy na zdech byly objeveny ve starověkém Egyptě, památkách antického Řecka i Říma, zvlášť velké množství kreseb a vzkazů se dochovalu v Herculaneu a Pompejích. Jejich obsah byl různý, jsou tam volební slogany, nabídky bydlení, různé vzkazy a komentáře ale i různé obrázky a vtipy. První nápisy ideově podobné graffiti dnešních dnů byla akce Josefa Kyselaka v biedermeierovské Vídni.¹⁸ Jeho aktivita však nenašla žádné přímé následovníky.

Jisté je, že hnutí graffiti začalo až v druhé polovině 20. století ve velkoměstech USA. Většina zdrojů uvádí jako prvního writera teenagera z New Yorku s přezdívkou TAKI 183, ačkoliv časově mu pravděpodobně předcházel CORNBREAD¹⁹ z Philadelphie, který tvořil v 60. letech²⁰. TAKI 183, vlastním jménem Demetrius, potomek řeckých přistěhovalců, dělal na konci šedesátých let v New Yorku poslíčka. Známá legenda²¹ praví, že při jedné ze svých pochůzek spatřil Taki na zdi nápis JULIO 204. Smysl pochopil, když si všiml, že se právě nachází na 204. ulici. Brzy poté začal po celém New Yorku sprejovat na zdi svoji odpověď: TAKI 183 (bydlel na 183. ulici). To, že se jméno TAKI 183²² objevovalo neustále na zdech po celém městě na zdech, ve stanicích metra a na vlacích, začalo vzbuzovat pozornost a mnoho mladých, jako například Joe 136, Barbara a Eva 62, následovali jeho příkladu. Mladí lidé si všimli, že člověk pilným psaním svého jména může dosáhnout pozornosti a být známý po celém městě. Brzy si toho začali všímat i ostatní obyvatelé New Yorku. Odpověď přinesl rozhovor s Takim , který v roce 1971²³ zveřejnily New York Times²⁴. Tento rozhovor inspiroval tisíce lidí a spustil doslova lavinu tagů.²⁵

V nedávném rozhovoru v novinách uvedl Taki, dnes padesátiletý majitel autoopravny: :

„Když jsem s tím začal, ani ve snu by mě nenapadlo, kam to povede, co všechno se stane. Myslím na to každý ráno, když čistím rolety svýho shopu od tagů. Graffiti je báječná věc, pokud jste ten, kdo ho dělá.“²⁶

I když on sám scénu graffiti brzy opustil, tisíce následovníků pokračovali a rozvíjeli graffiti dál. Jejich snahou bylo svůj tag rozšířit, jak jen to bylo možné. Jedním z prostředků, jak svůj tag ukázat co nejvíce lidem, bylo metro, které propojuje celé město a každý den je použijí miliony pasažérů.

Na počátku 70. let udělal writer SUPER KOOL 223²⁷ svůj první „piece²⁸“. Vyměnil trysku spreje za širší, což umožnilo rychlé a plynulé pokrytí velké plochy barvou. Začalo velké experimentování s barvou, plochou a tvarem a velikostí písma. Zpočátku tvořily většinu pieců jen tagy, které byly obtaženy jinou barvou. Ne každý writer přešel od tagování k piecům, proto rozlišuje sociolog zabývající se graffiti Richard Lachmann²⁹ mezi „muralisty“, kteří malují náročné obrazy a „taggery“, kteří pouze sprejují svoje jméno z nejrůznějších úhlů pohledu.

1.2.3 Zlatá léta graffiti

Roky mezi 1972 až 1975 platí za nejinovativnější roky graffiti. Uprostřed sedmdesátých let používalo hodně writerů 3D-style, vyvinul se i tzv. bubble style a na konci sedmdesátých let i pro nezasvěcené těžko čitelný wildstyle, ve kterém jsou jednotlivá písmena pospojována³⁰. Dondi říká, že wildstyle používal jen tehdy, když byl jeho piece adresován ostatním writerům. Pro komunikaci s veřejností používal snadno čitelné písmo. Podle Henryho Chalfanta dělají writeři svoje piecy těžko čitelné proto, aby dokázali svoje umělecké kvality s svým komplexním stylem ztížili možnost nápodoby.

Vedle nápisů se v graffiti vyskytují i takzvané „characters“ – jsou to různé postavičky a figurky, například Kačer Donald nebo figurka tanečníka breakdance. Předlohy pro figurativní tvorbu pocházejí z hiphopové subkultury, reklamy, komiksů a televize. Shok 1 a Seak 1 jsou writeři, kteří se proslavili svým spojením těchto figurek a písma. Shokovy organické, trojrozměrné formy jsou tak vysoce abstrahované, že už se jednotlivá písmena jen těžko dají rozeznat³¹

Další známé jméno a zároveň důležitý mezník historie graffiti je FLINT 707, který jako první v roce 1973 pokryl celý vagón metra, tedy udělal takzvaný „wholecar“. Respekt mu náleží i za použití náročné 3D techniky.³² .O tři roky později vznikl i první „whole train“ – celá souprava metra, sestávající z jedenácti vagónů, kterou CAIN, MAD 103 a FLAME ONE pokryli celou motivy americké vlajky.³³
Do Evropy přišla vlna graffiti skrze média, zvlášť velký vliv měl film „Wild style“, který se objevil v roce 1982, televizní dokument „Style Wars“ z téhož roku a kniha „Subway Art“, která se objevila o dva roky později (1984). Celosvětovou vlnu grafiti později ještě podpořily další filmy (např. Beat Street) a různé produkty s graffiti tematikou. Graffiti se stalo velmi rozšířenou subkulturou, se svými pravidly a zvláštnostmi., která žije hlavně mezi mladými až do dneška. Skrze těsné propojení s hiphopem, který je po roce 2000 opět velmi populární, zažívá v současnosti graffiti znovu boom.

1.2.4 Represe proti graffiti

Vlaky jsou originální a dodnes upřednostňovanou plochou pro graffiti, protože jezdí celým městem a dílo tak spatří obrovské množství lidí. Pomalování celého vlaku je dodnes ten největší cíl těch, kdo na vlaky malují. Malovat na vlaky může být největší cíl, ale přineslo writerům i největší nepřátele. V New Yorku je to Manhattan Transit Authority (MTA), která podniká tvrdé zákroky proti writerům od konce sedmdesátých let. ³⁴ Podle Martiny Overstreet ³⁵měl na represivní opatření vliv velký rozmach graffiti, do kterého někteří představitelé začali vnášet i sociální a politický rozměr, což z něj udělalo v očích amerického establishmentu něco podobného hnutí hippies nebo punkovému hnutí.

Během represivních opatření utratila Americká vláda miliony dolarů za chemikálie na odsrtanění graffiti, které sice rozpouštěly barvy, ale také způsobovaly zdravotní obtíže zaměstnancům, cestujícím i dětem ze školy, která se nacházela nedaleko „myčky na vlaky“³⁶. Ve stanici metra byl za nevyjasněných okolností zabit údajný writer Michael Stewart (dobrý přítel Jeana Michela Basquiata), který podle policie kladl odpor při zadržení. Po tomto činu bylo jasné, že už nejde o hru.³⁷ Část tvůrců graffiti se poté raději stáhla, opustila zcela graffiti subkulturu, nebo začali tvořit věci, přibližující se oficiálnímu umění.

I dnes je malování na vlaky jedna z důležitých součástí ilegálního graffiti. Pomalované vlaky však jezdí po městě většinou jen několik málo hodin. Často si writeři pořizují fotodokumentaci o pomalování vlaku, která jediná přetrvá. Kvůli krátké životnosti maleb škrábou asi od roku 2000 někteří writeři svoje jména do okenních tabulek vlaků.³⁸