MATURITNÍ OKRUHY
Z
CHEMIE
| -
VÝVOJ CHEMIE
-
STRUKTURA HMOTY
-
CHEMICKÁ VAZBA
-
CHEMICKÁ REAKCE
-
REDOXNÍ REAKCE
-
ACIDOBAZICKÉ REAKCE
-
SRÁŽECÍ REAKCE
-
KOMPLEXOTVORNÉ REAKCE
-
ANORGANICKÁ CHEMIE
-
SMĚSI
-
UHLOVODÍKY
-
HALOGENDERIVÁTY UHLOVODÍKŮ
-
DUSÍKATÉ DERIVÁTY UHLOVODÍKŮ
-
ALKOHOLY A FENOLY
-
KARBONYLOVÉ SLOUČENINY
-
KARBOXYLOVÉ KYSELINY A JEJICH DERIVÁTY
-
ISOPRENOIDY
-
HETEROCYKLICKÉ SLOUČENINY A JEJICH DERIVÁTY
-
DALŠÍ PŘÍRODNÍ LÁTKY
-
ZÁKLADY BIOCHEMIE
-
POLYMERY, PLASTICKÉ HMOTY
-
DALŠÍ VÝZNAMNÉ PRŮMYSLOVĚ VYRÁBĚNÉ LÁTKY
-
VÝZNAMNÉ TECHNOLOGIE
-
CHEMIE A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
-
VÝVOJ CHEMIE
-
starověké znalosti
-
středověká alchymie
-
flogistonová teorie
-
atomová teorie - zákony slučování, základní teze atomové teorie, zákon Gay - Lussacův o slučování plynů, Avogadrův zákon o počtu molekul plynu za týchž podmínek v daném objemu
Pravěk -
nejstarší chemický proces - hoření - rozdělávání ohňů, tavení kovů
Starověk -
využití ohně k řemeslné výrobě - zpracovávání kovů, hrnčířství, výroba skla
-
nejdříve bylo známo zlato a stříbro (ryzí stálé kovy, vyskytující se volně v přírodě)
-
nejsnadněji vytavitelný kov z kamene - měď (koroduje - tvoří se měděnka, velice měkký kov)
-
další známé prvky - cín (cín + měď = bronz), olovo - velice měkké, rtuť a železo - tavení při vysoké teplotě, dříve bylo železo velice nekvalitní a křehké), zinek - objeven až po 1000 letech
-
porcelán, keramika, glazury, pálené cihly, malta,…
-
alkohol (pivo a víno), ocet, oleje, rostlinné výtažky
-
barviva, pigmenty, látky na vyčiňování kůží,…
-
Egypt - chemie mumifikování, různé soli a barviva
-
Čína - ledek - ohňostroje, střelný prach, papír, porcelán
Starověká filosofie a názory na stavbu hmoty
Thales z Milétu (627 - 547 př. Kr.) - úspěšný obchodník a cestovatel, pralátka, ze které vznikl svět - voda, zhušťováním a zřeďováním vody vznikají ostatní látky
Herakleitos z Efesu - (asi 530 - 480 př. Kr.) - podstata světa - oheň, schopnost přeměňovat látky, tvrdil, že všechno (každá látka) se mění, „Vše plyne“ - Panta rei, všechno stvořené má v sobě zárodek zániku
Demokritos z Abdér (asi 460 - 370 př. Kr.) - materialistický filozof a encyklopedický vědec, nejvýznamnější z antických atomistů, bez pokusů vytvořil jako první atomovou teorii (přirovnání k ovčímu stádu), atomos = nedělitelný, pohybem atomů (jejich spojováním a rozpojováním) vysvětlil podstatu přírodních změn
Aristoteles ze Stageiry (384 - 322 př. Kr.) - obsáhl všechno tehdejší vědění, měl daleko větší autoritu než Demokritos, myšlenka o TVARU a LÁTCE - tvar tvaruje látku, která se později také může stát tvarem, na začátku musela být nějaká prvotní hmota - MATERIA PRIMA, teorie o ŽIVLECH (prvcích), každá látka je tvořena z těchto vlastností:
-
VODA - chladné, vlhké
-
VZDUCH - horké, vlhké
-
OHEŇ - horké, suché
-
ZEMĚ - chladné, suché
pátý živel……ÉTER (ve vesmíru)
všechny látky vznikají kombinací těchto vlastností, podstatu změn viděl ve změně formy
Středověk -
Alchymie
-
vyvinuta z učení Aristotela
-
základy položil Arab Džabír (Geber) v 8. století
-
existence 4 prvků: voda, vzduch, oheň, země
-
existence 3 principů - vlastností látek:
-
RTUŤ (filozofická rtuť) - lesk, těkavost, tavitelnost, kujnost
-
SÍRA (filozofická síra) - vlastnosti, které byly vlastní síře - barva, hořlavost, slučivost, tvrdost
-
SŮL (filozofická sůl) - spojovací princip mezi rtutí a sírou
-
snahou bylo vytvořit co nejčistší rtuť nebo síru (filozofickou) spojením rtuti a síry vznikne zlato
-
Chemikové léčiv
Paracelsus (1493 - 1541) - švýcarský lékař, začal napadat alchymii, zpochybnil ji, věnoval se výtažkům z léků, velkou pozornost věnoval čistotě látek, lidské nemoci vysvětloval poruchou rovnováhy mezi sírou, rtutí a solí v těle předepisoval svým pacientům rtuť
-
Flogistikové
-
zabývají se hořením, předpokládají, že při hoření látky ztrácejí těkavou součást - flogiston (z řec. phlox - plamen), vůbec první, kdo dělali pokusy
Johan Becher (1635 - 1682) - německý lékárník, zastával názory Paracelsa, snažil se jeho teorii aplikovat na proces hoření, zavedl 3 principy:
-
tučný (hořlavý) princip
-
kapalný (rtuťový) princip
-
pevný (zemský) princip
hoření není nic jiného, než rozklad na tyto 3 principy, pokud tučný princip v látce není, tak potom látka nehoří, každý kov má tučný princip, při žíhání kovu uniká do vzduchu flogiston a potom zůstává čistý kov
FLOGISTON - proč je neviditelný?
-
proč je pro hoření potřeba O2
2Cu + O2 2CuO, unikne flogiston a výsledek - oxid je těžší
Robert Boyle (1627 - 1691) - anglický přírodovědec, vynikající schopnosti teoretika, experimentátora i filozofa - zabýval se měřením plynů, zjistil, že čím je větší tlak plynu, tím je větší množství plynu p:V = konst. (Boyle - Marriotův zákon), „Skeptický chemik“ - zpochybňoval aristotelovské a alchymistické chápání elementu
Joseph Black (1728 - 1799) - zkoumal křídu (CaCO3), zahřívání křídy
křída zahřívání 44% úbytek hmotnosti (vzniká pálené vápno, uniká CO2)
neleptavá vlastnost se mění v leptavou vlastnost
křída kyselina sírová 44% úbytek hmotnosti (vzniká pálené vápno) - vznikla stejná pálená vápna
pálené vápno neleptavá soda křída + NaOH (leptavé)
CaO + Na2CO3 CaCO3 + NaOH
leptavá - neleptavá vlastnost
Joseph Priestley (1733 - 1804) - spolu s Scheelem uváděn jako objevitel kyslíku
skleněnou čočkou zahříval HgO, HgO Hg + O2, kyslík naplňuje nádobu, uvnitř vzniká neflogistický vzduch (lépe hoří, myš tam déle vydrží), proč se po žíhání může ještě uvolnit vzduch?
Carl Wilhelm Scheele (1742 - 1786) - švédský lékárník a badatel, dokázal snad nejvíce objevů v dějinách chemie - nejvýznamnějším objevem bylo objevení kyslíku („ohňového vzduchu“) - rozkladem HgO, reakcí Mn2O3, rozkladem dusičnanů, první pokusy už v r. 1771, zprávu publikoval v r. 1777 (o tři roky později než Priestley)
Henry Cavendish (1731 - 1810) - soukromí anglický učenec, objevitel vodíku
H2SO4 + Zn ZnSO4 + H2, věřil, že objevil čistý flogiston, H2 + svíčka - výbuch, na stěnách se vytvoří rosa, H2 je lehčí než vzduch, zjistil, že voda není prvek, je to H2 + něco dalšího, voda - flogiston + neflogistický prvek
Michail Lomonosov (1711 - 1765) - ruský všestranný vědec, umělec, překladatel, ještě používal pojem flogiston, nevyvrátil učení o čtyřech živlech, spoluobjevitel zákona zachování energie (Lomonosov + Lavoisier)
Antoine Lavoisier (1743 - 1794) - vynikající francouzský experimentátor, přesně vše vážil, zajímal se odkud co přišlo a kam, zjistil, že ve vzduchu je 20% O2 a zbytek tvoří dusík, r. 1777 vystoupil se svou teorií hoření a dýchání - oxidační teorie - kyslík jako součást vzduchu podporuje hoření a dýchání, popraven za francouzské revoluce
fosfor zahříváme čočkou - ten začne hořet - všechen kyslík vyhoří - ubude 20% vzduchu, flogistonovou teorii nahradil za teorií hoření
Do'stlaringiz bilan baham: |