|
4. 3. Analýza dílčích částí
Skladbu Tren ofiarom Hiroszimy lze vnitřně rozčlenit do tří částí. Předěl mezi první a druhou částí je jednoznačný – nachází se v taktu číslo 26, kde dochází k náhlé změně struktury a témbru. Předchází mu delší prodleva, kdy sólové violoncello hrající v diminuendu vede k pěti vteřinám ticha. Konec druhé a začátek třetí části se mírně překrývají. Lze vytyčit takty 63–64. Střední část je kontrastní, závěrečná část se vrací k hudbě podobné v úvodu.
První část
 Z
Obrázek C. Partitura skladby Tren ofiarom Hiroszimy, takty 1–5
ačátek skladby je strukturován řetězovou formou a otevírá ji prudký vstup první sekce viol. Kontura zvuku začíná v jejich nejvyšší poloze (označené černým trojúhelníkem), která je dle pokynů v partituře držená. Poté se přidává s nejvyšší drženou polohou první sekce houslí, dále sekce prvních kontrabasů a stejným způsobem se připojují i ostatní skupiny (viz obrázek D). Jedná se tedy o artikulační kánonický nástup všech sekcí. Tento segment má v sobě značné vnitřní napětí, jež vrcholí v dynamickém označení subito forte. Zde se nachází artikulační pokyn pro houslovou sekci hrát pomalé vibrato s čtvrttónovou frekvencí, jež přechází v molto vibrato. Stejný způsob artikulace se nachází také u skupiny violoncell. Sekce viol a kontrabasů drží rovný tón, který se postupně mění v molto vibrato. Tento model je rázně zakončen subito piano. Náhlé piano pianissimo v sobě obsahuje obrovské vnitřní napětí a jakousi „zlou“ předzvěst.
V
Obrázek D. Partitura skladby Tren ofiarom Hiroszimy, takty číslo 6–9
taktech číslo 6–9 Penderecki pracuje s již zmíněným permutačním způsobem. Grafické pokyny vyžadují kombinaci tradičních i zcela nových artikulačních a technických prostředků, které jsou součástí zcela racionálního přístupu. Model začíná u sekce prvních violoncell a zahrnuje 7 segmentů. Specifický způsob glissanda o čtvrt tónu směrem dolů, pizzicato na nejvyšším možném tónu nástroje, hru mezi kobylkou a struníkem, arpeggio za kobylkou, glissando o tři čtvrtě tónu dolů, bouřlivé nerytmické tremolo na nejvyšším možném tónu nástroje a nakonec opět hra mezi kobylkou a struníkem. Tento model, avšak jinak obměněný (permutovaný) podle přesného pořadí, hrají postupně všechny čtyři nástrojové skupiny, vnitřně ještě dělené.
S výjimkou violoncell ostatní nástrojové skupiny v taktu číslo 10 nehrají. Sekce prvních violoncell hraje v pianissimu tón f1, poté plynulým glissandem vystoupí na tón gis1 a opět se vrátí na počáteční tón. Druhá sekce imituje ten samý artikulační způsob, avšak od tónu f pokračuje plynulé glissando k tónu dis1. Tento model po 15 sekundách přebírá skupina houslí, jež glissandem tvoří interval velké septimy. V taktu číslo 11 poté probíhá ve skupině kontrabasů prostorově kontinuální přechod koncentrací glissanda do jednoho tónu, který přebírají violy.
Obrázek E. Partitura skladby Tren ofiarom Hiroszimy, takty číslo 10–15
V taktech 16–17 je klastrové glissando kombinováno se změnami dynamiky, respektive plynulé glissando je kombinováno s plynulým diminuendem. V tomto specifickém vzoru vyvolává kombinace subsegmentů souzvuk, jenž se podobá uměle vytvořenému zvuku sirén. Tento zvukový model je přirozený a dodává mu značnou přizpůsobivost. 
Obrázek F. Partitura skladby Tren ofiarom Hiroszimy, takty číslo 16–17
V taktech číslo 18–25 dochází k první kulminaci, která je doplněna o efekt vytrácení, jenž se stává jedním z klíčových projevů témbrové linie Krysztofa Pendereckého.
Druhá část
V taktu číslo 26 se nacházejí sekvence bodů, faktura je zde tedy plně punktuální. Bez prostudování partitury mohou znít tyto sekvence jako improvizace. Jedná se ovšem o komplikovaný 36hlasý kánon. V tomto úseku skladby dochází k rozdělení orchestru do dvou skupin. Druhý orchestr odpovídá prvnímu v přísném kánonu, který je veden v odstupu dvanácti taktů, ale s pozměněnou instrumentací. Jedná se o quasi-inverzi, při níž motiv hrající housle zopakují dvě violoncella, dva kontrabasy atd.
Obrázek G. Partitura skladby Tren ofiarom Hiroszimy, takty číslo 26–31
Osa symetrie se nachází mezi takty 42–43. Zde jsou všechny hlasy zrcadlově převráceny, opět s pozměněnou instrumentací. Z toho plyne, že v orchestru 1 jsou takty číslo 42 a 43 shodné, stejně tak 41 a 44 atd. Ve druhém orchestru je osa souměrnosti o dvanáct taktů později. Tedy mezi takty číslo 54 a 55. Orchestr 3 následuje druhý orchestr v kánonu s odstupem dvou taktů. Instrumentace se zde nemění. Rytmika kánonu je zachovaná, stejně tak i dynamika. Zatímco intonace může být posunuta o kvartu či kvintu. Tato punktuální struktura poukazuje na vliv druhé vídeňské školy, především Webernovy principy symetrické organizace.
Obrázek H. Partitura skladby Tren ofiarom Hiroszimy, takty číslo 36–49
Třetí část
Závěr je vytyčen od taktu 63 do konce. Faktura je zde tvořena primárními modely a jejich skupinami. Doprovodné vrstvy překrývají vrstvu kánonickou. Housle a violy tedy tvoří punktuální a klastrovou vrstvu, violoncella a kontrabasy prostorově imobilní artikulační kánon. Zde polyfonie vrstev vyvolává značné napětí, které vrcholí až ve finálním klastru. Finální klastr v taktu číslo 70 tvoří podle Danuty Mirky klastr „ideální“, neboť je jediným plně uspořádaným elementem a představuje v témbrové struktuře jakousi tóniku. Považuje ho za klastr katarzní.
Obrázek I. Partitura skladby Tren ofiarom Hiroszimy, takty číslo 67–70
Do'stlaringiz bilan baham: |
