Masarykova univerzita

4. Historie klubů Sparty a Slavie

4.1 Nejslavnější české fotbalové derby

Derby pražských "S" je nejočekávanějším, nejsledovanějším, nejdiskutovanějším zápasem, jaký se u nás hraje. Zpravidla dvakrát za rok se národ rozdělí na sparťany a slávisty. O zápasu se mluví dlouho dopředu, ale i dlouho po něm. Jde v něm o velkou prestiž.

Vzájemná rivalita vznikla již v historicky prvním zápasu, který se hrál v roce 1896. V utkání sice Sparta docílila branky, ale tu J. Rössler-Ořovský po zápase odvolal. A tak se zrodila krásná tradice, která trvá dodnes...

4.2 Historie Slavie
4.2.1 Počátky Slávistického klubu

Dne 21. ledna 1896 na Valné hromadě klubu Slavia se ustavuje odbor footballový, který je vydatně posílen studenty malostranského gymnázia Frejou a Moučkou a gymnázia z Křemencovy ulice Benetkou, Heinzem, Horáčkem a Presslerem.

Tím je dán základ pro důstojné provozování tohoto sportu, který vrcholí dne 25. března 1896, kdy byl sehrán první zápas na Císařské louce v tradičních červenobílých dresech používajících se dodnes. Slavia tehdy vyhrála nad A.C. Praha 6:0. První sestava zněla: Semanský - Hlavička, Strádal - Nedvěd, Benetka, Štěpán, Moučka, Zahrádka, Freja (kapitán), Heuschneider a Pressler. První mezinárodní zápas hraje Slavia již na Letné dne 8. ledna 1899 proti Berlínu s výsledkem 0:0.

Mráz (1976) tvrdí, že vzestup kopané ve Slavii v té době je patrný i na mezinárodním poli, zejména od roku 1903, kdy do mužstva přišel legendární střelec Jan Košek, který do roku 1913 nastřílel 804 branek. Jeho umění spočívalo ve vrozené rychlosti a pamětníci uváděli, že hráč s tak prudkou střelou již na našich hřištích nehrál.

Sestava té doby byla neměnná a na hřiště, které mělo již dřevěnou patrovou tribunu, Slavia nastupovala ve složení Hejda - Krummer, Veselý - E. Benda, Hrabě, Macoun - Baumruck, J. Benda, Malý, Košek a Vaněk. Výkonnost mužstva ještě vzrostla na mezinárodní extratřídu příchodem skotského trenéra Johny Williama Maddena (nar. 11. 6. 1865, zemřel 17. 4. 1948 v Praze), který Slavii trénoval až do roku 1930, plných 25 let. Pod jeho vedením Slavia 438-krát vyhrála, 64krát prohrála a 96 utkání skončilo nerozhodně.
Jedním z vrcholů počátků kopané je výhra 19. května 1906 před 4 000 diváky nad prvoligovým profesionální klubem Southampton 4:0, třemi brankami Koška a jednou Malého, a o deset dní později remíza se skotským Celtic Glasgow 3:3.
Výkonnost mužstva té doby je znamenitá a z domácích soupeřů jí porazí až SK Smíchov dne 21. března 1909, tedy domácí klub po 12 letech...
4.2.2 Mistři

Hned devět hráčů Slavie je v základní sestavě Čech na amatérském mistrovství Evropy 1911, kde Čechy porážejí Francii 4:11 a poté Anglii 2:1 a stávají se tak mistry.

Do vypuknutí I. světové války je nutné zaznamenat, že Slavia vyhrála Pohár dobročinnosti - Charity Cup v letech 1906, 1910, 1911 a 1912 a v roce 1913 Mistrovství ČSF I. třídy.

V době I. světové války byl mezinárodní styk přerušen a na domácích hřištích většina družstev hraje s náhradníky. Slavia v roce 1915 bez ztráty bodu vyhrává Válečné mistrovství. V té době je základní sestava: Hlaváček - Janko, Marway - Loos, zajíček, Waldheger - Hájek, Bělka, Šubrt, Prošek a Husák.

Po skončení války vyhrává Slavia v roce 1918 Středočeskou první třídu a to již se v sestavě objevují veličiny jako Vaník (přišel ze Sparty) , Ráca , Holý, Kovařovič, Šroubek.
Od roku 1925 se hraje mistrovsky liga a prvé ligové utkání vyhrává Slavia dne 1. března v Libni 9:3 v sestavě: Štaplík - Protiva, Nytl - Plodr, Pletich, Hliňák - Šoltys, Štapl, Vaník, Silný a Kratochvíl. Následně do mužstva přicházejí: fenomenální brankář mezinárodní třídy František Plánička, střelec František Svoboda, dravý útočník Antonín Puč, záložník Vodička, Tvrdý a Ženíšek. Toto velmi silné mužstvo vyhrává ligu v letech 1930, 1933, 1934 a Pohár středočeské župy v letech 1922, 1926, 1927, 1928, 1930 a 1932.
Rok 1934 přináší Československému fotbalu velký úspěch na mistrovství světa v Itálii, kde ČSR ve finále prohrává s domácími 2:1. V sestavě je osm slávistů: Plánička, Ženíšek, Čambal, Krčil, Junek, Svoboda, Sobotka a Puč.
V následném období vyhrává Slavia ligu v letech 1935 a 1937 a Pohár v roce 1935. V mužstvu již stabilně hrají: Vytlačil, Horák, Průcha, Truhlář, Daučík, Jezreba, Nožíř a Vacek

4.2.3 Josef Bican
Velkou posilou podle Šálka (1980) se stal příchod Josefa Bicana z vídeňské Admiry na podzim roku 1937, s nímž Slavia vyhrála následující rok Středoevropský pohár, když postupně vyřadila Beogradski, Ambrosianu, Genovu a ve finále pak Ferenszvaros Budapest 2:2 a 2:0. Ve finálových zápasech hráli: Bokšay - Černý, Daučík I . - Průcha, Daučík II. (Nožíř), Kopecký - Horák (Vacek), Šimůnek, Bican, Vojta Bradáč a Vytlačil.

Josef Bican ve Slavii působil v letech 1937-48 a posléze 1953-56. Se Slavií získal 5krát ligový primát a nastřílel 447 ligových branek. Byl v ČSR 10krát nejlepší ligový střelec (v Rakousku 2krát) za což byl v lednu 2001 ohodnocen jako střelec století před Pelém a Romariem.

V období II. světové války měla Slavia velmi silný celek, kde vynikl útok na čele s Bicanem. Slavia vyhrála ligu v letech 1940, 1941, 1942 a 1943, pohár pak v letech 1941, 1942 a 1945. V mužstvu hrají noví hráči: Finek, Luka, Holma, Antonín Bradáč, Hemele, Vycpálek, Říha, Trojan, Hanke a Hampejs. V posledním válečném ročníku 1943-44 vytvořila Slavia střelecký rekord docílením 131 branek.

V poválečném období vyhrála Slavia ligu ještě v roce 1947 s dalšími novými hráči: Kabíček, Kocourek, Vlk, Ipser, Buchta, Pajkrt, Žďarský a v podzimní části ligy roku 1948 vedla, ale soutěž z důvodu jaro-podzim se anulovala.

V roce 1948 vzhledem k změnám politického systému dochází ke slučování jednot a oddílů, Slavia se slučuje s TJ Sokol Praha 7 pod název Sokol Slavia. Významné příchody té doby do Slavie jsou reprezentanti Trnka, Hlaváček a Jonák. Citelné odchody jsou však Bican a Buchta do Vítkovic a Kocourek do Zlína.
4.2.4 Dynamo Slavia
Ústup ze slávy slávistické kopané vrcholí neúspěchem v roce 1951, kdy se Slavia umisťuje na 11. místě ligové tabulky, což znamená sestup. Po roce stráveném v Přeboru Prahy, kdy II. liga ještě nebyla, se Slavia vrací do nejvyšší soutěže, když vyhrála kvalifikaci s mužstvy: K. Varů, Č. Budějovic, Plzně a Rodnice. V tomto období mužstvo dosahuje průměrných výsledků.
Dne 27. září 1953 otevírá v Edenu nové hřiště, ještě pod názvem Dynamo Slavia; v roce 1950 jí hřiště na Letné bylo zrušeno z důvodu výstavby pomníku Stalina.
Z nových hráčů té doby je nutné uvést: Štádlera, Štěpána, Trubače, Kareše, Fiktuse, Urbanovi, Jelínka, Hubálka a Andrejkoviče.

4.2.5 Sešívaní
V roce 1955 při velikonočním turnaji mužstvo Slavia nastupuje opět po delší době ve svých tradičních sešívaných dresech. Následující rok pořádá Slavia zájezd do Afriky, kde 5krát vyhrává a pouze jednou je poražena. V mužstvu již hrají: Hildebrand, Pešek, Lála, Nepomucký, Vlasák a Nedvídek. Slavia výkonnostně stoupá a v roce 1959 zaujímá již třetí příčku ligové tabulky.
Radost však trvá krátce. Slavia sestupuje do nižší soutěže v ročnících 1960-61 a 1962-63, když obsadí vždy poslední 14. příčku.

Druholigová kapitola 1963-64 je v historii slávistické kopané zapsána černým písmem, neboť se nehraje o postup, ale o záchranu ve II. lize. Krize vrcholí. Světlým jevem té doby je hráč Jan Lála, který reprezentuje ČSR na MS v Chile v roce 1962, kde obsazujeme druhé místo za Brazílií. Tento hráč také hraje v roce 1964 za mužstvo Evropy.

Nedobrá situace nedá spát věrným příznivcům Slávie a prostřednictvím umělců zakládá v roce 1964 Odbor přátel Slavie. Dne 18. září téhož roku je docílena změna názvu z Dynama na TJ Slavia.

Odbor přátel pomáhá sehnat nové hráče: Kadrabu, Píšu, Veselého, Šindeláře, Berana, Ledeckého a mužstvo je konsolidováno. Vyhraje II. ligu v letech 1964-65, když v Praze před 42 000 diváky (rekord II. ligy) vyhrává nad Plzní 4:1.

K získání titulu mistra v následujícím ročníku chybí Slavii jediný bod. V posledním utkání doma však prohrává s Interem Bratislavou 0:1 a na skóre končí třetí. Na utkání se Spartou na Strahově je přítomno 50 000 diváků a na výsledku utkání 2:2 se podílí sestava: Ledecký - Lála, Hildebrand, Smolík - Beran, Nepomucký - Veselý, Kadraba, Šindelář, Píša, Uldrych.

V roce 1967 podniká Slavia cestu kolem světa, když během 44 dnů sehraje 16 zápasů a absolvuje 65 000 kilometrů, když navštíví Ameriku, Nový Zéland, Austrálii, Honkong, Singapur a Jižní Indii.

4.2.6 TJ Slavia
Další období představuje průměr, dochází ke střídání trenérů (za období 1968-72 jich bylo sedm), stejně tak i hráčů (v letech 1970-71 se jich vystřídalo 28). V té době jsou opory mužstva: Kopecký, Hamár, Mareš, D. Herda, Luža, Klimeš, Cipro, Zlámal, Stárek. K významné události dochází v červenci roku 1973, kdy patronát nad Slavii přebírá národní podnik Inženýrsko průmyslové stavby a situace se stabilizuje.

Koncem roku 1974 zahájí Slavia zájezd do střední a jižní Ameriky, kde sehraje 10 zápasů.V ročníku 1975-76 opět chybí jeden bod k titulu, když prohrává na Slavanu Bratislava v posledním zápase 0:2.

Na Mistrovství Evropy v Jugoslávii v roce 1976 získává ČSR titul mistra a ze Slavie jsou v kádru Biroš, D. Herda a Veselý. Ve Slavii se stále více prosazují noví hráči: Grospič, Segmüler, Jebavý, Lubas. Rok 1979 je významný nejvyšším počtem sehraných utkání za rok za dobu své existence, sice 88. V následující sezóně končí ve Slavii svoji činnost František Veselý (1965-80), který je rekordmanem v počtu sehraných ligových zápasů, 404.

V osmdesátých letech představuje Slavia pouze průměr tabulky, 6.-7. místo v lize, výjimku tvoří ročník 1984-85, kdy byla Slavia třetí. V těchto letech kádr tvoří hráči: Nachtman, Jarolím, P. Herda, Pešice, Hotový, Petržela, Knoflíček, Kubík, Janů, Řehák, Kuka, Beránek.

Změna politických poměrů umožní Slavii změnu názvu. V únoru 1990 se vrací k názvu SPORTOVNÍ KLUB SLAVIA.

4.2.7 SK Slavia
Následující rok znamená vzestup z průměrnosti díky mecenáši panu Korbelovi, který financuje kopanou získáním nových kvalitních hráčů: Suchopárek, Rusňák, Juraško, P. Berger, Tatarčuk, Binič, Nečas a Lerch. Přicházejí dorostenci Bejbl, Šmicer a P. Novotný a rázem má Slavia mužstvo, které hraje o mistra. Bohužel se tomuto mužstvu nepodařilo prosadit na mezinárodní scéně, ani získat mistrovský titul, a řada hráčů po překvapivém odchodu pana Korbela odchází ze Slavie. V roce 1995 a 1996 se podařilo ztráty zacelit příchody Stejskala, Kozla, Šmejkala, Vágnera a Poborského. Slavia konečně v roce 1996 získala mistrovský titul a účastí v semifinále poháru UEFA ve stejném roce začala psát novou etapu svých dějin.
Po Mistrovství Evropy 1996, na kterém ČR obsadilo druhé místo, odchází hráči Slavie šířit dobré jméno klubu do zahraničí (Šmicer do Lensu, Bejbl do Atletiky Madrid, Suchopárek do Strasburku a Poborský do Manchester United, rok před tím odešel P. Berger do Borusie Dortmund).

Nově příchozí hráči Ulich, Ašanin, Horváth vyhrávají v roce 1997 Pohár ČMFS, což zopakují i v roce 1999.

Od roku 1995 Slavia vyřadila v evropských pohárech mužstva jako: Sturm Graz, Freiburg, Lugano, Lens, AS Řím, FF Malmö, Luzern, OGG Nice, Schalke 04, Vojvodinu N. Sad, Grasshoppers Curych, Steaua Bukurest, Udinese, AB Kodaň, OFI Krétu, NK Osijek. Na těchto úspěších se podíleli další hráči: Černý, Dostálek, Vlček, Rada, Zelenka, bratři Doškové.

4.2.8 Rok 2001...
Od roku 1925, kdy byla založena liga, sehrála Slavia v této soutěži celkem 1790 zápasů, z nichž 918 vyhrála, 529 prohrála a 343 utkání zakončila nerozhodně. Získala 2297 bodů, při skóre 3959:2534 (stav ke 31. 12. 2006).

4.3 Historie Sparty
4.3.1 Založení klubu
V závěru roku 1893 několik mladých lidí obklopující bratrskou trojici Václava, Bohumila a Rudolfa Rudlovi dostalo nápad založit sportovní klub. Již 16. listopadu byly na ustavující schůzi schváleny klubové stanovy a o měsíc později, 17. prosince, se uskutečnila první valná hromada. Jen nedlouho poté Athletic club Sparta přešel k tříbarevné vlajce: modrá byla symbolem Evropy, červená královského města a důvody žluté barvy se nedochovaly.

4.3.2 Poprvé v rudých dresech
V nejranější klubové historii nastupovali fotbalisté v černých dresech s velkým "S" na přední části. Na dva roky sparťané vzali zavděk černobílými pruhovanými dresy, ke kterým se jako k rezervní sadě na dvě sezony vrátili v roce 1996. V roce 1906 si však tehdejší člen výboru JUDr. Petřík vyhlédl v Anglii rudé dresy slavného londýnského Arsenalu a jednu sadu přivezl do Prahy. Nevěděl, že tím založí jednu z největších klubových tradic. K rudým dresům sparťané nosí bílé trenýrky a černé stulpny.

4.3.3 Období "Železné Sparty"
Krátce po první světové válce vznikl tým, podle něhož se později začalo celému období dvacátých a třicátých let říkat "Železná Sparta". V polovině dvacátých let vznikla v Československu ligová soutěž a klub začal sbírat titul za titulem. Dodnes však příznivci jména tehdejších hráčů vyslovují s obdivem: Payer, Hojer, Perner, Káďa, Kolenatý, Červený. Později však přicházejí jména neméně slavná: Hochman, Burgr, Hajný, Šíma, Silný, Čtyřoký, Košťálek a především Oldřich Nejedlý, nejlepší kanonýr MS v roce 1934. Krátce před nejslavnější érou prošel letenským dresem mezi třemi brankářskými tyčemi také pozdější král českých komiků Vlasta Burian.


4.3.4 Úspěchy ve Středoevropském poháru
Památkou na první velmi slavné období klubové historie jsou především dvě výhry ve Středoevropském poháru, který měl ve dvacátých a třicátých letech obdobný význam jako dnes Liga mistrů. Sparta se nesmazatelně zapsala do jeho historie třemi výhrami. Po triumfech v roce 1927 a 1935 přišel poslední až v roce 1964, tehdy však už význam poháru pomalu klesal ve světle jiných evropských pohárů.

4.3.5 Jedenáctileté čekání na titul
Slavná období se střídala s roky, kdy fanoušci na zisk mistrovského titulu pouze nostalgicky vzpomínali. Po velkých socialistických změnách, které více než úspěchy přinášely časté změny názvu klubu, byl titul v roce 1954 na delší čas poslední. Až velká éra Kvašňákova týmu v šedesátých letech připomněla nejslavnější klubové časy.

4.3.6 Návrat na výsluní
Na legendy Kvašňáka, Tichého, Maška a dalších dodnes vzpomíná řada pamětníků. V těch letech chodilo na Spartu také nejvíce fanoušků, protože na tehdejší stadion se vtěsnalo na čtyři desítky tisícovek fanoušků. Na MS v roce 1962 v Chile byli u zisku stříbrných medailí všichni tři jmenovaní hrdinové.

4.3.7 Černý rok klubu, první a poslední sestup
Při vzpomínce na rok 1975 dodnes pamětníkům přebíhá mráz po zádech. Sparta byla do té doby jediným klubem, který nepoznal sestup do druhé ligy. Jenže právě v tomto roce se souhrou různých okolností tým propadl o soutěž níž. Roční zkoušku věrnosti však přežil klub na výtečnou, rozhodující zápasy o návrat mezi elitu sledoval vyprodaný stadion a do ochozů se vrátila příslovečná letenská radost.

4.3.8 Vítězná éra - 14 mistrovských titulů

Až počátkem osmdesátých let se však vrací na Letnou opět pocit opojné slávy. Přináší ho zisk mistrovského titulu. Parta kolem Chovance, Bergera, Haška, Skuhravého, Grigy dala vzniknout takřka neporazitelnému týmu a sbírala neohroženě jeden titul za druhým. V letech 1983-1984 dokráčela až do čtvrtfinále Poháru UEFA. Počátkem devadesátých let na úspěchy plynule navázala další generace hráčů v čele se Sieglem, Horňákem, Němečkem, ale třeba i Frýdkem, Němcem či Koubou.

4.3.9 Nultý ročník Ligy mistrů
Na mezinárodní klubové úrovni dosáhla Sparta řady pozoruhodných úspěchů, historici dodnes tvrdí, že nejvíce znamenaly dvě výhry ve Středoevropském poháru v dobách "Železné Sparty". Z pohledu dnešních fanoušků má asi největší hodnotu účast v nultém ročníku Ligy mistrů v ročníku 1992-1993. Sparta vyřadila Glasgow Rangers, poté Olympique Marseille a postoupila do semifinálové skupiny soutěže. Tam ve společnosti FC Barcelona, Dynama Kyjev a Benfiky Lisabon skončila druhá ve skupině. Na rozdíl od dnešních zvyklostí postupoval do finále jen vítěz, Sparta na druhém místě byla neoficiálně třetím až čtvrtým nejlepším týmem Evropy. V ročníku 1997-1998 i o dva roky později postoupila Sparta mezi nejlepších šestnáct týmů starého kontinentu.


4.3.10 Účinkování v UEFA Champions League
Od roku 1997 patří Sparta k pravidelným účastníkům UEFA Champions League, nejprestižnější evropské klubové soutěže. Výjimkou byl jen ročník 1998-1999, v němž se sparťané neprokousali přes kvalifikaci, kde podlehli v penaltovém rozstřelu Dynamu Kyjev. Následující tři ročníky ale Sparta každým rokem do Champions League postoupila, v ročnících 1999-2000 a 2001-2002 si dokonce proklestila cestu do osmifinálové fáze. V prvním případě pod vedením trenéra Ivana Haška navíc vyhrála základní skupinu, v osmifinálové skupině pak byla třetí. Nad její síly byla tehdy FC Barcelona, která se v témže roce dostala až do semifinále Champions League. V sezoně 2001-2002 se Sparta dokonce v průběhu soutěže potkala s oběma pozdějšími vítězi obou evropských pohárových soutěží.

Pozdější vítěz Poháru UEFA Feyenoord Rotterdam ve skupině UEFA Champions League dvakrát se Spartou prohrál, a proto se dostal do soutěže, v níž nakonec uspěl. V osmifinále pak český mistr okusil sílu Realu Madrid. V sezoně 2002-2003 se Spartě nepodařilo kvalifikovat do základní skupiny, když byla ve 3. předkole vyřazena belgickým Genkem. V sezoně 2003-2004 Sparta poznala sílu dvou italských gigantů, s nimiž svedla vyrovnané partie. Nejprve vítěznou s římským Laziem v základní skupině a poté s milánským AC, přes který se jí nepodařilo dostat do čtvrtfinále. Vystoupení v základní skupině sezony 2004-2005 se Spartě vůbec nevydařilo. S Manchesterem United sehrála sice ve vyprodané Toyota Areně vyrovnaný zápas, ostatní zápasy ale prohrála a skončila na posledním místě.

4.3.11 Sparta - dodavatel reprezentace
Sparta povětšinou spolu se Slávií vždy tvořila základ národního týmu a její hráči proto nechyběli u největších úspěchů československé i české reprezentace. Začalo to už v roce 1934, kdy se stal Oldřich Nejedlý kanonýrem římského MS. O čtyři roky později se ve Francii zúčastnilo světového šampionátu sedm sparťanů. V roce 1962 patřili do stříbrného "chilského" týmu také Kvašňák, Mašek a Tichý. V roce 1990 zase při postupu do čtvrtfinále MS v Itálii hru režírovali Chovanec, Bílek a Hašek a třeba Skuhravého pro sebe objevila italská liga. Ani úspěch českého výběru na EURU v roce 1996 se neobešel bez zástupců Sparty. Stříbro z ME v Anglii přivezli na Letnou Kouba, Frýdek a Horňák, koučem byl Dušan Uhrin, který nejlepší léta strávil právě ve Spartě, a Pavel Novotný, do Sparty přišel o dva roky později. I další kvalifikace a vystoupení národního týmu na evropských šampionátech byla za účasti sparťanských hráčů.

V roce 2000 pomáhali národnímu týmu na EURO v Belgii a Nizozemí sparťané Miroslav Baranek, Tomáš Votava, Vratislav Lokvenc, Milan Fukal, Martin Hašek, Libor Sionko, Jiří Novotný, Petr Gabriel, Jaromír Blažek a tehdy v reprezentačním týmu nepřehlédnutelný talent Tomáš Rosický. V pozdější éře národního týmu, vrcholící bronzovou medailí na EURO v Portugalsku v roce 2004, hráči AC Sparta Praha zanechali nesmazatelnou stopu na všech úspěších týmu. Petr Čech, Zdeněk Grygera, Tomáš Hübschman, Jaroslav Blažek a Karel Poborský přispěli k tomu, že se český fotbal dokázal prezentovat mezi evropskou špičkou v té nejlepší kvalitě. V současnosti je Sparta jedním ze dvou domácích klubů, jejichž hráči oblékají národní dres. Samozřejmostí pak je i to, že Sparta je dodavatelem reprezentantů do národních výběrů mladších věkových kategorií.